ZPRÁVA COVID-19

Žijeme v bezprecedentní turbulentní době, v níž je těžké odhadnout budoucí vývoj. Bezpečně ale víme, že nicotné částice Covid-19, trvale změnily naše životy. Zda byl tento virus uměle vytvořen, případně za jakým účelem, neumíme posoudit. S velkou pravděpodobností se to ani nedozvíme. I když je to nepochopitelné, pravda není ani pro většinu z nás důležitá. Vysoké dávky lží, kterým jsme každodenně vystaveni, v nás otupily snahy o její nalezení. Jsme unaveni záplavou negativních zpráv, psaných lidmi bez potřebného vzdělání, vytvořených na objednávku konkrétních komerčních nebo politických skupin. Ze zpráv, které není možné ověřit. Z tendenčně psaných nadpisů, jejichž význam, notoricky změní až samotný obsah článků, na něž odkazují. Z nadužívání přídavných jmen, z častých protimluvů. Přestáváme věřit článkům, z nichž neplynou důsledky a postih jejich lživým autorům nebo hříšníkům, jejichž vinu dokládají.

Žijeme ve zvláštní době. Lidé, jimž bychom měli naslouchat, se nevyjadřují, a ti, jejichž názory nejsou podstatné, vše horlivě glosují. Přestáváme věřit ve spravedlnost, v boha, v lepší zítřky.

Virus COVID-19 novinka, která nám změnila životy
Virus COVID-19 novinka, která nám změnila životy

Dlouho jsme si zvykali žít v pravidelném rytmu, plnit každodenní úkoly a cíle, směřovat k úspěchu a věčnému růstu. Dlouho jsme běželi pěšinou, se zrakem upřeným na špičky svých tenisek. Sotva kdy jsme zachytili střípky okolního světa natožpak, abychom postřehli, jak moc se tento změnil. A tak to mělo i zůstat. Bohužel nezůstalo.

Připnuli nám na nos podomácky šitou roušku. Nasadili brýle, které brání v rozhledu. Snažíme se zorientovat. Oddychový čas. Čekáme na pokyn k novému startu? Před námi probíhá nákladná rekonstrukce běžecké dráhy. Hrbolatá trať je nově lemována vysokými mantinely. Proč nevyspraví spíše povrch, když je plný nerovností? K čemu tak vysoké hrazení? Všude světla, kamery. Jakmile se dáme do pohybu, bude těžké zastavit se. Odpočinout si. A přesto, jakmile zazní výstřel, opět vyrazíme. Přizpůsobíme se, zvykneme si, změníme.

Možná přijdeme o svobodu; přestanou existovat peníze (snazší je hra s virtuálními čísly než se špinit jejich fyzickou podobou), budeme pod kontrolou. Nebudeme se navštěvovat, chodit do škol ani pracovat jinak než z domova. Každý pohyb bude monitorovat velká spousta kamer. Dostaneme digitální očkovací průkazy. Ochranná voodoo tetování. Budeme hlásit prohřešky, které zaznamenáme při pohledu z okna na nová telefonní čísla. Zvykneme si nakupovat ONLINE ONLY, trávit veškerý čas doma koukáním na nekonečné seriály a každodenní zahálku budeme streamovat do celého světa.

Třeba to tak bude, nebo také ne. To nevíme a nejsme schopni to ani změnit. Netřeba se tím proto znepokojovat.

Co se děje v našem mikro světě? Část dodavatelů zvyšuje ceny a s křížkem po funuse věstí nedostatkovost zboží (toaletního papíru, mýdel, dezinfekcí, rukavic nebo krémů …). Kurzy koruny a EURA jsou jako na houpačce. „Super“ nabídky, rádoby „super“ dodavatelů se snaží obelstít nás, i Vás. A nešťastníci, kteří jim původně uvěřili, je navýšené o vlastní hloupost, zprostředkovávají dále. Cena zboží nově navýšena o ekvivalent hlouposti kupujícího, je proto mnohonásobně vyšší, než jaká by byla, cena obvyklá. Odběratelé požadují prodloužení lhůty splatnosti. Někteří z nich přitom přestali platit už v lednu. Dodavatelé chtějí platit za vše dopředu nebo v hotovosti a to i v případě, že zboží nemají skladem, o čemž pravidelně zapomínají informovat. Dodací termíny se mění jako počasí a slovo „zítra“ nabývá značného množství významů. „Zítra“ znamená i „za měsíc“.

Objednávající trvají na dodání nedostatkového zboží (respirátorů, roušek, dezinfekce) přestože jsou nedostatkové. Pod pohrůžkou smrti navíc trvají na jejich dodání obratem. Osoby se zdravotním postižením (naši zaměstnanci výroby) si pak situaci vykládají tak, že nemusí pracovat. Chápou pravidelnou docházku do zaměstnání, jako dobrovolný, zájmový kroužek, a proto nás stávající situace ohledně COVID-19 nijak nezaskočila. U nás je totiž tento virus přítomný už několikátý rok v řadě, díky štědré podpoře státu.

Někteří zvláště agresivní jedinci, si opakovaně zřizují neschopenku jen na 14 dní, aby se mohli podívat, jak to bez nich zvládáme, než se opětovně roznemohou. Úvahy mnoha zaměstnanců se omezily na výběrové otázky „neschopenka“ nebo „dovolená“? a "Kdy?" a na "Jak dlouho?", které si kladou. I přestože máme dostatek zakázek i zaměstnanců, nejsme proto schopni vyrábět, což poněkud ostře kontrastuje s obtížnou situací tisíců lidí, kteří v důsledku současné krize přišli o svá zaměstnání … A nic s tím neuděláme. Máme se zbláznit? Stát nám přeci pomůže! Všem - nejenom těm velkým! A nebo ne ...?

Existuje tisíce důvodů být nešťastní, smutní, nespokojení... A nebo také ne. Lidé neblázněte... Brzy bude líp.