Náhradní plnění - vývoj

2004 – do zákona vstoupila povinnost zaměstnávat zdravotně postižené. Ta platí od této chvíle pro všechny subjekty v ČR, které zaměstnávají více než 25 zaměstnanců. Minimální mzda v té chvíli byla 6.700 Kč.

2004 – ihned po zavedení, dochází k obcházení zákona formou přefakturace prostřednictvím třetích subjektů. Komerčně silné firmy tak získávají "tutéž" konkurenční výhodu, jakou stát zvýhodňuje zaměstnavatele více než 50% osob se zdravotním postižením. Ti za zprostředkování náhradního plnění získávají cca 15% provizi. Připomínáme, že náhradní plnění snižuje cenu  výrobků, služeb nebo zakázek jejich odběratelům o více než 35% (2,5/7*100). Bezprostředně po uvedení zákona pro splnění podmínky "více než 50% zdravotně postižených" postačí, aby jedna zdravá osoba přijala 2 zdravotně postižené. Taková firma dokáže realizovat obchody v rámci náhradního plnění jako skuteční zaměstnavatelé více než 50% osob se zdravotním postižením, prakticky neomezeně. Celkový objem náhradního plnění není prozatím nijak omezen! Podíl výrobních firem na celkovém počtu zaměstnavatelů osob se zdravotním je prakticky identický s firmami, které se zabývají ryze obchodní činností.

Náhradní plnění - vývoj chronologicky
Náhradní plnění - vývoj chronologicky

2005 – změna prováděcí vyhlášky přijatá bezprostředně poté co v roce 2004 zákon vznikl, omezí možnost těchto účelově vzniklých zaměstnavatelů zdravotně postižených tím, že nově omezí jejich možnosti. Náhradní plnění proto mohou nadále zaměstnavatelé zdravotně postižených poskytnout každému ze svých odběratelů jen do výše svého přepočteného stavu zaměstnanců s postižením. Větší firmy by tak potřebovali desítky takových firem, aby si splnili  svoji zákonnou povinnost. Tímto krokem vláda tak zneatraktivní výše popsané 3 „chlapové“ firmy a zvýší poptávku po spolupráci se zaměstnavateli zdravotně postiženými s vyššími počty zaměstnanců. Celkový objem náhradní plnění zůstává nadále neomezený.

2004 až 2011 – po dobu platnosti zákona (až do roku 2011) je v celé ČR prakticky garantována zaměstnanost pouhých cca 350 invalidů! Celkový objem náhradního plnění totiž není omezen a přefakturace v důsledku neurčitého znění zákona je chápána jako možná (i když amorální). Jediná firma s 350 invalidy tak dokáže hypoteticky pokrýt potřeby všech firem v ČR (350 invalidů x 25 = 8.750 zaměstnanců). To znamená, že jako jediný dodavatel dokáže nahradit i potřeby firem s více než 8.750 zaměstnanci. Pokud by všichni dodavatelé v ČR, vystavovaly své doklady prostřednictvím tohoto jediného zaměstnavatele zdravotně postižených, nikdo by v ČR už nemusel ani zaměstnávat zdravotně postižené, ani odvádět státu tzv. invalidní daň.

Přefakturací odběratelé získali jednoduše možnost nakoupit prakticky cokoliv, od kohokoliv s drobnou „přirážkou“. Neměli proto zájem o spolupráci s chráněnými dílnami, které jim nabízely vyšší ceny a často i značně omezený sortiment produktů své vlastní výroby. V důsledku toho, že nebyly nadále konkurenceschopní, začaly masivně krachovat. Jako poslední možnost nabídly své kapacity náhradního plnění také spekulantům, kteří toho využili, ke snížení provize u svých obchodních partnerů. Začala honba za co nejnižší % za náhradní plnění. V průběhu let tak došlo k postupnému snížení provize za zprostředkování náhradního plnění z původních 15% na pouhé jediné %. Ze sto tisíc zisku pro skutečného dodavatele, získal zaměstnavatel osob se zdravotním postižením pouhou tisícovku. Nezřídka se proto objevují další negativní jevy (špatné zacházení s postiženými, vyplácení mezd formou poukázek, fiktivní formy zaměstnávání OZP ležících například v LDN, souběhy zaměstnávání, fiktivní práce apod.)

2011 – koncem roku proto zasedá Národní Ekonomická Rada Vlády NERV, aby analyzovala možné dopady ze zrušení náhradního plnění, které původně zvažovala. To ale bylo politicky neprůchodné a proto hledá možnosti, jak co nejrychleji zabránit nechtěné praxi – přefakturaci. Jejich závěry vyústí v novelizaci zákona, která vstoupí v platnost již v následujícím roce.

2012 – změna zákona. 1) Přefakturace byla postavena mimo zákon. Došlo k rozšíření §81, kterým se zpřesnila původní – fádní formulace odstavce 2) bod b)  zpřesněním v odstavci 3) . Nově mohou zaměstnavatelé osob se zdravotním postižením do náhradního plnění zahrnovat pouze a jen své výroby a služby, nebo splněné zakázky a to pouze do výše 36násobku průměrné mzdy. Zboží tak může být dodáno jen jako splněná zakázka. Výrobek a služba jsou například z hlediska účetního přesně definovány. Tím, že došlo k omezení celkového objemu náhradního plnění na pouhý 36násobek průměrné mzdy (36 x 23.726 Kč = 854.136 Kč), kterou může každý zaměstnavatel osob se zdravotním postižením za každého svého zaměstnance do náhradního plnění započítat, nemohl by navíc nadále poskytovat náhradní plnění jinému subjektu za pouhé 1% (8.541 Kč) jako dosud. Takový hypotetický příjem ze strany jeho obchodních partnerů by mu totiž nepokryl ani náklady v jediném měsíci – natožpak celý rok. Provize za přefakturaci musela proto vzrůst alespoň na 12%. 2) došlo ke změně §78. Nově musely být všem zaměstnavatelům osob se zdravotním postižením vymezena chráněná místa. Tento proces vymezování chráněných míst měl původně probíhat místním šetřením ze strany pracovníků ÚP (očekávání a realita nejdou často ruku v ruce a praxe byla v různých oblastech různá). 3) Těžce zdravotně postižení – invalidé ve 3. stupni invalidity se u zaměstnavatelů zdravotně postižených nově již nezapočítávají do stavu 3x, ale nově pouze 1x. To mělo dopad na další snížení kapacity náhradního plnění. 4) Došlo k růstu minimální mzdy na 8.000 Kč.

2015 – novelizace zákona. Protože nedošlo k naplnění původních představ zákonodárců a nadále dochází k přefakturacím - a po skokovém navýšení procenta za zprostředkování přefakturace na 12% v roce 2012, došlo v důsledku další vlny krachů zaměstnavatelů OZP opět ke snížení této provize na pouhých 6%, došlo nově ke snížení celkové kapacity náhradního plnění o téměř ¼. Z původního 36násobku nově na 28násobek průměrné mzdy. Nadále neexistují mechanismy pro účinnou kontrolu překračování objemů ani efektivní kontrola dodržování zákona - přefakturací. Začíná se proto volat po zavedení nových účinných nástrojů. Od roku 2004 se zásadním způsobem změnil předmět podnikání zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením. Dříve téměř převládající výrobní podniky jsou nově již v naprosté minoritě oproti ryze obchodním firmám.

2017 – novelizace zákona. Protože ani změna legislativy z roku 2015 nepřinesla kýžený efekt, neboť stále chyběly účinné kontrolní mechanismy, objevila se v polovině roku 2017 náhlá, neočekávaná, ale naprosto zásadní změna, která zavedla povinnost vkládat veškeré vystavené doklady v rámci náhradního plnění nejpozději do 30 dnů od jejich uhrazení do elektronické evidence MPSV, kde mohou být tyto doklady vzdáleně párovány a kontrolovány. Další podstatnou novinkou je fakt, že zaměstnavatelé osob se zdravotním postižením musí být nově tzv. uznáni za oprávněné zaměstnavatele na chráněném trhu práce dle §78. O tuto možnost mohou ale nově také kdykoliv přijít. To, že někdo je dnes zaměstnavatelem více než 50% osob se zdravotním postižením, proto nemusí z hlediska náhradního plnění nic znamenat. Novelizací zákona o zadávání veřejných zakázek přestali být preferováni zaměstnavatelé osob se zdravotním postižením, jejichž nabídky byly do té doby zvýhodňovány až o 15% oproti konkurenčním. To je již minulostí. Minimální mzda vzrostla na 11 tis. Kč.

2018 – objevily se značné rozpory mezi elektronickou evidencí MPSV a celkovým objemem náhradního plnění, které firmy přihlásily v rámci hlášenek na ÚP. Řada zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením totiž záměrně nenahlásila (z důvodu překračování svého maximálního objemu) doklady vůbec, nebo  je dodatečně některým odběratelům z této evidence po nahrání zase vymazala. Došlo k navýšení minimální mzdy na částku 12.200 Kč. Řada výběrových řízení, která byla uzavřena na delší období jsou z důvodu zásadní změny zákona již neplatná - nicméně odběratelé si to často ani neuvědomují.

2019 – první rok, kdy jsou zaměstnancům MPSV a SUIP k dispozici kompletní data za uplynulý kalendářní rok (rok 2017 byl pouze pilotní). Případné přefakturace jsou jednou provždy zachyceny v evidenci (jiné číselné řady dokladů, minimální provize, shodné % navýšení všech produktů na dokladu, produkty privátních značek apod.). Údaje z předchozího roku již nemohou firmy v této evidenci (po datu 15.02.2019) jakkoliv ovlivnit. Postupně dochází ke změnám funkcionality www stránek MSPV a k dalšímu zpřesnění. Zaměstnavatelé osob se zdravotním postižením navíc musí do poloviny roku 2019 předat na MPSV hlášení, ve kterém doloží, čím se jejich zaměstnanci se zdravotním postižením ve skutečnosti zabývají a v jaké míře a čím se podíleli na plnění zakázek v předcházejícím roce. Pokud toto nedoloží, mohou přijít o možnost náhradní plnění poskytovat. Došlo k navýšení minimální mzdy na 13.350 Kč a k rapidnímu snížení příspěvku dle §78. Velké firmy se snaží na toto reagovat a hledají nové - skutečné zaměstnavatele osob se zdravotním postižením, které mají ještě volné kapacity pro přímé formy spolupráce. Těch ale rychle ubývá.

Z uvedeného plyne, že od roku 2011 dochází velmi často ke změnám legislativy. Tyto změny mají zabránit dalšímu zneužívání zákona. Zásadním způsobem se změnilo znění §81, které v úvodní fázi umožňovalo různé výklady. Dnes zcela jednoznačně vylučuje přefakturaci. Došlo k omezení celkových kapacit náhradního plnění z neomezeného objemu na pouhý 28násobek průměrné mzdy. Zabránilo se překračování zákonných limitů. Zneplatnilo se zvýhodnění zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením v rámci zákona o zadávání zakázek. Došlo k razantnímu nárůstu nákladů na zaměstnávání OZP, které je dáno jak postupným zvyšováním minimální mzdy (od 6.700 Kč až po 13.350 Kč), tak i snížením kompenzací dle §78. Došlo k zavedení kontrolních mechanismů, kterými dnes lze kontrolovat prakticky jakýkoliv subjekt, aniž by bylo nutné si předem zajistit jejich součinnost - a to kdykoliv, zpětně a vzdáleně. Zaměstnavatelé osob se zdravotním postižením mohou kdykoliv přijít o možnost poskytovat náhradní plnění – musí přitom vykazovat jakým způsobem se přímo podíleli na plnění zakázek. Přefakturace, jak bylo uvedeno je nelegální a pokud ji dnes někdo poskytuje za méně než 15%, jedná se pouze o krátkodobou fikci, která se nemůže dlouhodobě nikomu vyplatit.