VÝUKA ONLINE

„Snídani máte na stole, nezapomeňte na pití! V osm Anežka připojit, Kuba v osm třicet. Honzo, ty úkoly ze včera ať jsou hotové! Dej si budíka na deset. Kubo, co kňouráš? No já nemůžu za to, že včera vypadl internet. Tak se omluv paní učitelce, já jí pak napíšu mail a poprosím o zápis. V jedenáct doběhni pro obědy a ať máš s sebou všechny krabičky. Já už musím letět. Jo, kluci, nezapomeňte, že dnes máte online výtvarku. Anežko, naučila ses noty? Nabij si telefon a ať se ti dobře zpívá. Přijdu až kolem šesté, musím v Zásilkovně vyzvednout ty boty, snad už budou dobré. Kdyby zvonil pošťák, že prosím, ať přijde zítra, budu mít home office. Na svačinu si dejte jogurt a jděte taky ven, ne, že zas budete viset na Youtubu nebo na mobilu. Já si vás zkontroluju! Už zase jdu pozdě… Tak ahoj a zvládněte to!“

Před rokem by to znělo jako úryvek z nepovedené sci-fi a dnes až mrazí, jak jsou ty vzpomínky stále živé. Roušky neroušky, testy netesty, téměř vše se zastavilo a člověče, plavej, jak umíš. Jistá byla permanentní nejistota čehokoli. Dělali jsme, jak nejlépe to šlo, ale dobré to nebylo. Pro nikoho.

Nadiktovali nám izolaci a výběh pár metrů čtverečních. Ti šťastnější si i s restrikcemi dokázali udržet příjem a jakž-takž zdravý rozum.

Každodenní návyky dětí v období distanční výuky dostaly na frak.
Každodenní návyky dětí v období distanční výuky dostaly na frak.

Mnozí však přišli o zaměstnání, mámy postupně zůstaly doma, děti odvykly základním způsobům, vždyť výuku přes obrazovku lze pohodlně obsáhnout i z postele. Tak nějak se počítalo, že občas zklame připojení, k řešení příkladu pomůže tablet nebo chat se spolužákem.

Jediným kontaktem se světem byl ten přes chytré zařízení. Babičce zamávat do domova z Vimea, Vánoce si odstreamovat, trable sdílet s dalšími ztroskotanci ve skupině, sebevzdělávací kurzy absolvovat v pyžamu a bačkorách. Virtuálno se stalo bezpečnou realitou, vždyť tam venku, za hradbami, číhalo tolik nástrah…

A kams dokráčel, člověče? Padesátkrát denně sis myl ruce, vyloučils návštěvy, objímals a líbal jedině domácí, a někdy s rouškou. Byls tak chráněn, žes zapomněl žít. Iluze kolektivního boje s něčím neviditelným tě učinila vězněm vlastní mysli a strachu. Aniž jsi to postřehl, odevzdals svou sílu a zodpovědnost těm, kteří jen diktují. Nebyli a nebudou s Tebou v bolestech, nezaplatí tvé účty, dětem nenahradí ztracený rok, nepřemostí zpřetrhané vztahy a nevrátí ze zoufalství zmarněné životy… Nikam jsi nedošel a co Ti proteklo mezi prsty, už nechytneš.

A tak nechť je ti útěchou, že v tom nejsi sám. A až budeš stát před stejnou volbou, podruhé můžeš vykročit jinam a jinak. Život příležitostmi pro „příště“ a „lépe“ nešetří.