Dnešní doba je specifická v mnoha směrech. Jedním z důsledků všeobecné nejistoty je i růst inflace, kterou ekonomové definují jako nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice v určitém časovém období. Znamená reálné snížení kupní síly peněz. Může být způsobena různými faktory. Například: velkým počtem peněz v oběhu, nedostatkem zboží, špatnou hypoteční politikou, chybným rozhodnutím vlád, bank a samozřejmě i válečnými konflikty ve světě. Ve Spojených státech došlo kupříkladu k inflaci během studené války, ale také v mírovém období, například při hypoteční krizi v roce 2008, jejíž důsledky zasáhly celý svět.
K celé řadě negativních vlivů v předcházejícím období navíc skutečně došlo a vysoká míra inflace, kterou to vyvolalo, je nyní mocně akcelerována válečným konfliktem probíhajícím kousek od našich hranic - na Ukrajině. Současná vysoká inflace může vést k nedostatku zboží, pokud je spotřebitelé začnou hromadit z obavy, že se ceny v budoucnu ještě navýší. To ale není vše.
V řadě evropských zemí nyní prudce roste také riziko stagflace. Na základě vývoje posledních dnů tomu vše nasvědčuje.
Stagflace je ekonomy velmi obávaný stav, který kombinuje inflaci a hospodářskou stagnací, anebo dokonce hospodářským poklesem. Stav je to obávaný jednoduše proto, že na něj neexistuje jednoduchý lék.
Následkem probíhající krize, při níž řada podniků a firem omezila nyní své aktivity v Rusku, můžeme být svědky blížících se hospodářských problémů, které není možné předvídat. Nepřekvapivým důsledkem právě probíhajícího válečného konfliktu na Ukrajině, je kromě rostoucích nákladů na zbrojení, také zvyšování cen paliv a energií v Evropě, které se samozřejmě propisuje do cen veškerého zboží, takže zhoršenou situaci již pociťují i lidé ze střední třídy, kterých v České republice postupně ubývá. Přibývá naopak sociálně slabších, u nichž jsou dopady ještě citelnější. Pokud k tomu připočítáme fakt, že se v souvislosti s koronakrizí hromadně investovalo do tzv. protiepidemických opatření, nákupů hygienických a ochranných pomůcek, léků a vakcín, které obrovsky zatížilo rozpočty jednotlivých států po celém světě a nyní bude muset Evropa rychle vyřešit změnu dodavatele zemního plynu a ropy, můžeme negativní scénáře předpovídat s vysokou mírou jistoty. Nehovoříme o zásadním problému s dodávkami obilí (z Ruska a Ukrajiny) zemím, které jsou na nich existenčně závislé. Aby toho nebylo málo, je tu i zamýšlená Zelená dohoda (tzv. Green deal), která se nebezpečně blíží „centrálnímu plánování“ a nereflektuje potřeby různých energetických mixů jednotlivých zemí. Současná evropská politika navíc funguje prostřednictvím různých systémů a dotací, které jsou mnohdy zneužívány.
Co pro běžného občana z této situace vyplývá? Spousta lidí si myslí, že peníze uložené do nemovitostí, akcií, umění apod. svou hodnotu neztratí a že je v době krize výhodné a potřebné investovat a nakupovat. To však nemusí být nutně pravda. Nemovitosti a akcie mohou také procházet obdobím velkých cenových výkyvů. Zárukou proti inflaci nejsou ani investice do drahých kovů. Pokud byste kupříkladu v roce 2012 koupili zlato, čekali byste dalších deset let, než by získalo stejnou hodnotu. (Nyní však dochází k jejich prudkému zhodnocení.)
V současné době je vývoj cen v podstatě nepředvídatelný. A protože sami netušíme, kdy obdržíme a dokonce ani za jaké ceny, námi s předstihem objednané zboží, nedokážeme také plánovat optimální skladové zásoby ani predikovat dlouhodobější vývoj cen. Co dnes můžeme říci s jistotou – každý den dochází k natolik turbulentním změnám, že na ně není schopen nikdo s předstihem reagovat.
Na všech negativních skutečnostech lze nalézt i řadu pozitivního. Pokud se podaří Evropě vymanit z ruského energetického vlivu investicemi do dlouhodobě udržitelných zdrojů (v souladu s plánovanou Zelenou dohodou) a podaří se nahradit fosilní paliva jejich alternativami, může dojít k řadě pozitivních změn, které bude, díky současné jednotě postoje evropských politiků, podstatně snazší uvést v krátkém časovém období do praxe. Tím by mohlo dojít k následnému hospodářskému oživení v celé řadě odvětví. Sjednocená Evropa se také může podílet na znovuobnovení válkou poničené infrastruktury a zvážit strategické znovuoživení průmyslové výroby na svém území.
